Jak zaznělo v jednom vtipu, žije se v Praze podle jistého muže skvěle. Člověku tu nabídnou bez problémů nocleh, vydržují si ho tu, a ještě mu za to platí. On sám to sice nezažil, ale sousedova dcera prý ano, a opakovaně.
Je samozřejmě jasné, že to tak v naprosté většině případů nefunguje. A to ne proto, že by snad Pražané nebo jiní lidé byli nepřející. Bydlet prostě může sice každý, ale vždy se musí vyřešit otázka, co za to. A je na člověku, který o bydlení usiluje, aby mohl nabídnout to, co se po něm požaduje, nebo aby vzal to, co si může dovolit.
Většině našinců se zřejmě nejsnáze shání nájemní bydlení. Stačí si pročíst inzeráty a vybrat si z nabídek to, co by bylo vyhovující. A když se to jako vyhovující i ukáže být a zájemce se s pronajímatelem dohodne, lze se zabydlet. Ovšem obvykle buď jen na časově omezený úsek života, případně s vědomím toho, že takové bydlení nemusí být napořád. Že ho může vypovědět nejen nájemník, ale i pronajímatel. A dost častou nepříjemností je tu skutečnost, že takové bydlení stojí víc, než kolik by stát mohlo. Inu, nikdo nepronajme svůj objekt jen za provozní náklady, každý z toho chce něco mít. A o to víc zájemce o dané bydlení zaplatí.
Ještě snáze by se pořídil vlastní byt nebo dům. A také by to bylo vhodné v tom, že by se člověk nemusel starat o to, jak dlouho tu bude moci žít. V takovém případě je to přece napořád. Nebo na tak dlouho, než člověk takový svůj nemovitý objekt zase prodá. Ovšem tady se to spoustě lidí komplikuje. Protože je koupě bytu nebo domu drahá záležitost. A sehnat na to peníze není hračka. Někdo si tedy našetří, někdo si vezme hypotéku, kterou pak dlouho složitě splácí. Ale když to vyjde, je to dobré.
A někdo si může své bydlení klidně i sám postavit. Ale to je to nejnepohodlnější řešení. Protože to nejen stojí peníze, ale chce to i vynaložit spoustu energie a umět to. A dost dlouho trvá, než je stavba u konce.
Ale něco z toho musíme obvykle podstoupit. Abychom bydleli, což je lidem potřeba.