Někdo má za to, že si odpočine pohybem, a tak po příchodu z práce si jde uběhnout pár kilometrů. Většinou deset. Nebo i dvacet. Doma je pak svěží a příjemně odpočatý. Druhý člověk zase raději leží. A nemusí při tom dělat vůbec nic. Pro každého je prostě odpočinek a zábava něčím naprosto jiným.
Zábava bývala již v daleké minulosti, jen drobátko odlišná. Sám císař Nero, veliký to žák samotného Seneky, by o to mohl povídat. On ty zábavy pořádal pro svůj lid. Dneska by jej za to asi odsoudili tak na milion let, ale tehdy to tak nikdo nebral, a tak se lidé v aréně koukali na křesťany, kterým už bylo všechno jedno.
Zábavy se pak konaly i v další historii. Například rytířská klání. Zábavička pro pány a hochy, při které ovšem bylo možno zcela lehce dojít k úrazu. Kdopak by neznal slavného krále, jenž raněn byv dřevcem poté po deseti dnech skonal. Ano, byl to Jindřich II a jeho smrt prý předpověděl nikdo menší nežli Nostradamus.
Ostatně, náš Karel IV taktéž holdoval těmto kláním, ovšem vždy na zapřenou, a i on byl jednou těžce raněn.
Ve Francii byly po smrti Ludvíka II tyto zábavičky zakázány, takže byl na chvíli klid.
Pak přichází další a další století a v každém se nějaká nová zábava najde, nebo nějaká zanikne.
Jednou z těch nejstarších je například kopaná. Ta je zde již pěkně dlouho a že je to zábava pro masy, to snad ani není nutné rozebírat. Stačí se podívat na nedávno proběhnuvší mistrovství světa v Kataru.
Jsou však i lidé, kteří nepotřebují při odpočinku přijít o oko dřevcem, nebo si nechat zlámat hnátu na hřišti. Takovíto usedají do svých křesel, kde se ve vší tichosti oddávají literatuře, nebo hledí do jednoho bodu. Ne, nemyslím jógu, oni hledí na televizní obrazovku. Seriály a filmy jsou jejich doména a nedají na to dopustit.
Tak vidíte, každý máme rádi to své. A co vy? Jak jste na tom se zábavou vy?